Pohádka o „šílené“ princezně

Jsou prázdniny, venku je zataženo a prší. „Maminko, mohu si dnes vybrat nějakou pohádku a pustit si ji na videu ?“ “ Ano, vyjímečně ano, když je venku ošklivo, ale vyber si nějakou hezkou pohádku, žádnou o strašidlech, aby se ti o nich v noci nezdálo“, zní maminky odpověď.

Video již chvíli běží, princezna již hraje svému otci králi „šíleně smutnou princeznu“ a vchází do hladomorny za princem/trhanem. Víte asi všichni o jaké pohádce je řeč, že ? Ano, klasická a velmi známá pohádka O šíleně smutné princezně, moje jedna z oblíbených, když v tom se na mne devítiletá dcera obrátí a s vážnou tváří se mne zeptá: “ A maminko, proč je ta princezna šílená?“

Chvíli lapám po vzduchu, na všech dětech, které sedí u videa je vidět, že také přemýšlí, jak to naše Sandra myslí.  Pak se začneme smát a vysvětlujeme ji, že ta princezna není šílená, ale smutná, a protože je hodně smutná, tak se říká, že je šíleně smutná.

Sandra se zamyslí a odpoví: “ Aha a já si vždycky myslela, že je šílená. A proč mi to nikdo nikdy neřekl, že je jenom smutná?“

MO