Na rase nezáleží ….

Kdo nás zná, tak ví, že máme doma dva psy – zlatého retrívra Mártyho a kříženého nalezence Čéňu. Retrívr je prostě retrívr. U nalezence už je horší určit nějakou rasu. Tělo má podle své délky a krátkých nožiček do podoby jezevčíka, podle kožichu jeho barvy a dlouhých chlupů snad něco jako retrívr.

Kdo zná naši babičku, ví, že má maličkého pejska jménem Nody. Tam je jasná rasa – je to maltézák.

Takhle jednou odpoledne se naše malá 11 letá slečna zamyslí a povídá: „Mami, všimla sis, že náš Márty a Čéňa jsou hodně podobní babiččinýmu Nodymu?“  Přemýšlím, jak to dcera myslí, ale než se stihnu vyjádřit a zeptat se, promptně mi odpoví: „No, jsou to všichni vlčáci“.

Už vím, co dceři daruji k vánocům pod stromeček. Ano, bude to atlas plemen psů. Nemusím jí ani vysvětlovat proč. Myslím, že z něj i tak bude mít velkou  radost.

D.