Lanové Centrum – Bystřice nad Pernštejnem

V lanovém centru to bylo moc hezké a všem našim dětem se tam líbilo taky. Můj táta si tam velmi užil.Skákal a lezl po lanech po všech co tam měli. Akorát mě mrzelo, že jsem nemohla jít tam nahoru na lana, která byla jen pro velké děti a dospělé. Vylezla jsem na šestimetrový sloup, který stál uprostřed a měla jsem se na něj postavit a skočit do sítě, která byla od něj asi tak dva metry. Vylezla jsem sice až nahoru, ale pak už jsem se nedokázala postavit a musela jsem zase slézt dolů. To nevadí, příště to uz zvládnu! Moje maminka nás fotila a nahoru nevylezla ani jednou, pry zustane raději při zemi. Mojí sestře Andrejce bylo líto, když mne viděla jak si tam užívám bez ní, protože ona měla zrovna skoro uřízlý a znova přišitý palec. Martin můj další starší bratr ( já jich mám totiž víc ) si moc pochvaloval lano na kterém musel nejprve skočit z takové obrovské věže a pak uz se jen houpal a houpal a houpal. Sundavali ho tak, že mu přistrčili normální štafle, aby po nich mohl slízt na zem. Tam jsem nemohla, protože jsem ještě byla malá. Už se moc těším až tam zase pojedeme, musím vyrůst, abych mohla všude. Menší děti tam měly koutek s lany kosek nad zemí, to proto, kdyby spadly, aby byly blízko země. Nejvíc jsem si užila, když sem mohla vylézt nahoru na takovou plošinu a z ní skočit. Měla jsem na sobě takový postroj od něj vedlo lano a to držel v ruce můj táta, který stál na zemi a jistil mě. To jsem se nebála, protoze táta by mne nepustil. Bylo tam hodně lidí, hodně dětí, které znám z tábora,moc mě to potěšilo, že jsme se tam potkaly.

Lucka Dietrichová – 8 let