Jarní voda – tentokráte voda všudéééééé

I tentokráte musíte litovat, že jste se s námi nevydali na první jarní vodu !!!!!
Počasí ze začátku teda nic moc, ale to jsme ještě netušili, co nás čeká v poledne při obědě. Opékali jsme si buřtíky, klobásky, zakusovali dobrý chlebíček a jedli ještě lepší těstovinový salát se zeleninou a do toho nám krásně cedilo . Mamka Monika, která byla hlavní oporou tohoto výjezdu a to nejen tou duševní oporou, ale i tou fyzickou či tělesnou, protože, když už jsme byli notně znavení, tak kromě dobrého slova dokázala vykouzlit z nějakého barelu v lodi, pro nás zemdlené i něco dobrého na zub a na spravení nálady.
Jak tak na to koukám, nějak jsem na začátku zapomněl napsat, kolik se nás tentokráte vlastně sešlo. Dohromady nás bylo 14, z toho 13 vodáků a jeden pěší turista. Jako obvykle hlavní základ tvořili Aleš s Monikou a pak já, Karel a další hromada dětí…. Áďa, Luci, Léňa a pak už jen samí chlapáci . .Tomášek, Míša, Marťa, Kuba, Evžen, Silva, Lešek a Patrik, co by ten pěší turista.
Začátek naší výpravy byl u mostu před Malým Beranovem a konečná v Lukách nad Jihlavou, tak bych řekl odhadem +/- 10 km poctivé vody. Lodní vybavení: 3 kajaky a 5 kanoí . Jaké bylo osazenstvo lodí nebudu rozepisovat, to se nám cestou stále trochu měnilo, ale ostatně to stejně uvidíte ve fotogalerii. Voda byla a také nebyla, hlavně na některých jezech jí bylo mnohdy málo maloučko, a tak se lodě musely přenášet nebo spouštět na provaze bez své posádky.
Tak a teď se vrátím k té vodě, která byla prostě všudéééé . . . . pokud byla voda pod námi, tak to ještě docela šlo, ale jen jsme zastavili na oběd a rozdělali oheň, nastala průtrž mračen, a tak jsme poledni přestávku zažili v pěkné potopě. Opékáni buřtů bylo zábavné, oheň byl stále zaléván proudy vody a mnohdy s posledním vypětí všech sil a za usilovného foukání do jisker se ho nakonec podařilo udržet a klobásky opéci. Je fakt, že nebýt dobrého nápadu, že si suché dřevo povezeme prostě s sebou z domova, abychom ho nemuseli složitě někde hledat, tak nevím nevím, jak by to dopadlo. Mokré dřevo totiž špatně hoří a když ještě na něj prší….. Všichni jsme si náramně pochutnali a ocenili teplo, které ohýnek vydával. Doma tohle totiž nezažijete nebo snad ano ? Jíte oběd a lije Vám za krk ? Oceňujete v pohodlí obýváku teplo sálající z kamen či radiátorů ? Ne, toho si totiž člověk váží až ve chvíli, kdy to nemá. Dokonce se nám povedlo usušit i Tomáše a to byl tedy výkon hodný umělců. Jeden nad ním a nad ohněm držel pláštěnku, jiný s ním otáčel až se z něj kouřilo….., ale nic platné, jak sednul do kajaku a ujel dva tři metry…..šup a byl tam zase a byl mokrý od hlavy až po paty, prostě dal se zase ždímat.
Jak, kde a proč se kdo koupal tentokráte nebudu moc rozebírat, to je každého soukromá věc. Já se raději koupu doma v teplé vaně, ale někdo to má třeba raději jinak než já. Ale přece jen se musím zmínit o benjamínkovi naší výpravy a to zase o Tomáškovi. Tomášek statečně bojoval s vodním živlem a to doslova skoro celou cestu. Statečně , i když skoro stále s drkotajícími zuby, ale o to s větší morální podporou všech členů výpravy. Důležité bylo, že cestu zdárně dokončil bez jediného zareptání a bez jediné slzičky, mámo. Ukázal, že udrží hlavu nad vodou, nezmatkuje a nevzdává se. Mnozí starší „drsňáci“ by si z něj mohli vzít příklad.
V Lukách jsem si zasprintoval na nádraží, kde na mne všichni koukali, jak na blázna, protože takhle promočenýho chlapa snad ještě nikdy neviděli. Záhadu však odhalili skoro vzápětí a to, když vlak projížděl okolo naší party, která ještě cvičila na řece přistávání a vylézání z lodí a posléze, jak jsem se dozvěděl, ještě i klouzání se po blátě (pardón Lucko, že jsem to na tebe píchnul) a pochopili to právě až, když jsem vykloněn z okénka vlaku řval: „ Jedúúú !! Hurááá !! “ a jednohlasně se ze břehu ozvalo: „ Ahóóój !! “. Přijel jsem s tranzitem a s vozejkem zrovna včas, abych stihl jednak předávání diplomů a jednak i hostinu, kdy Monika zase kouzlila vyndavajíc z nějakého dalšího barelu (a my mysleli, že už jsme všechno snědli) další a další sladké odměny pro nás, unavené a zemdlené vodáky.
A málem bych zapomněl na Aleše, bez kterého by tato výprava ani nemohla být, neboť je tím, kdo technicky zajišťuje celou akci. Řídí auto, navazuje lodě, studuje kilometráž, vybírá řeku, skáče pro topící se vodáky (pšššš, ale já to nebyl), rozdělává oheň, přetahuje jezy, splouvá ty, které nikdo nechce jet, učí nás přistávat, vystupovat z lodi (no nesmějte se i to je umění, vystoupit z lodi suchou nohou a necvaknout se přitom), účinně pádlovat, aby loď dělala co dělat má podle toho co chce a potřebuje ten, kdo v ní sedí a ne, aby dělala co chce řeka a říční proud. Proto na poslední řádce bych mu, jménem nás všech, chtěl moc a moc poděkovat, že to celé martyrium s námi vydržel až dokonce a že nás zase něco nového naučil.
Loučí se s vámi Kája
A zvu vás všechny, spolu s námi, zase na další voduuuuuuuuuuuu !!!!!!!!! Ahóóój !!!!!!