Díky tati, že si mě naučil

A začala nám nová éra našeho pěstounství. Odchovali jsme s manželem již několik várek dětí, našich i svěřených. Na stará kolena jsme neodolali smutným očím, které dlouho pobývaly v dětském domově zapomenuté a otevřely jim náš domov, naši náruč i naše srdce. Najednou tu nemáme jednoho posledního, ale jsou tu další tři, dohromady tedy čtyři – bývá tu dost veselo. A tak opět sbíráme perličky, které padají z úst „našich“ dětí. A jedna je opět na světě.

Naše krásná tmavovlasá a „nádherně vybarvená“ 10 letá holčička dělala s tatínkem hodinu matematiku. Tatínek trpělivě vysvětloval a povedlo se……naše milá nová dcera pochopila, jak se správně zaokrouhluje. Uklidila učení, proběhla večeře, koupání a tatínek otevřel myčku a zavelel „Kdo má tento týden na starosti vyndavání myčky?“ Starší holčička se smutně přihlásí, pak jí najednou blýskne v očích a ona směrem k tatínkovi povídá: „Tati, já ti děkuji za to, že jsi mě naučil, jak se správně zaokrouhluje. Tatínek odpovídá „Ó, děkuji ti za pochvalu“. Dcerka se šibalským úsměvem povídá „A já tě teď tatínku za odměnu naučím, jak se správně vyndavá myčka, pojď můžeš mi pomáhat.“

Tatínkovi na chviličku úsměv zamrzl, ale pak se začal smát. Je to prostě holka šibalka, to bude doma hodně často veselo.