Podzimní voda – nebo voda na podzim ?!?!
Proběhla: 19. října v neděli
Litujte a bijte se hlavou o zeď všichni co jste se nezúčastnili !!!
Přivítalo nás nádherné podzimní počasí , slunce svítilo jak nejvíc mohlo , občas zavál příjemný mírný větřík, ptáci řvali kde mohli a všude všude všude….. samá krásná podzimně ve všech barvách možných i nemožných vybarvená příroda.
Bohužel účast byla minimální (Dietrichovi a Krčovi), ale nám, co jsme neodolali a této akce jsme se zúčastnili (celkem nás bylo 9) to vůbec nevadilo a užívali jsme si to naplno. Na vodu jsme vyrazili z Tábora a pokračovali asi 18 km směrem na Bechyni až k překrásnému řetězovému mostu. Je pravda, že voda nebyla z nejteplejších a že většina zúčastněných toto okusila i na vlastní kůži. Na vodě jsme byli jediní a občas jsme okolojdoucím lidem a dalším turistům možná připadali trochu ujetí, ale vždy jsme se s nimi pěkně pozdravili vodáckým AHOOOJ a pokračovali dál. Nejvíce vody si užíval Toti, který neodolal a hned na druhém jezu ho přeprala jedna malá vlnka a už tam byl a už se koupal. Musíme však konstatovat, že se s tím popral statečně a až do cíle na sobě pěkně sušil a skoro i usušil mokrý oblečení a kupodivu to i ve zdraví přežil. Ostatní si však také užívali tu více tu méně voděnky, která mrška jedna šikovná se drala do našich lodí, kde mohla a kudy mohla. I Kája se s ní statečně popral, a protože to byla jeho vlastně první velká voda, musíme říci, že se pral celkem statečně a tento křest se mu vyvedl. Ze začátku byly problémem časté jezy a přenášení některých, nakonec pro urychlení celé akce jsme se domluvili, že sjíždět ty horší z nich, budou ti zkušenější vodáci (Aleš, Martin, Lešek) mezi námi nebo ti otužilejší. Potom už to šlo pěkně bez větších problémů, ale ukázalo se, že i staří kozáci, Aleš a Monika – která mimochodem také zaslouží ocenění a kterou jsem nejprve spíše pasoval jako řidičku doprovodného vozidla, a která mne velmi překvapila tím, jak zkušeně se chytla pádla, sjížděla jezy a jak byla s Alešem na lodi sehraná – Pšš ( oni totiž prý zamlada jezdili závodně na kanoi- to jsem tedy fakt nevěděl a Vy ? ), podcenili množství vody v podpalubí a tato skutečnost se jin na jednom jezu stala osudná a zahráli si na ponorku. Alespoň jsem zjistil, že oba umí plavat. Musím také pochválit Martina, který ve svém oblíbeném kajaku proseděl většinu cesty ve vodě a taktéž to přežily všechny jeho ponořené partie(sedínka a přilehlé orgány) bez následků . A jestli se vám zdá, že by to už mohlo stačit a je to dosti nekonečné tak Vás musím ubezpečit , že nám se těch 5 hodin, které jsme tam pracně makali také občas zdálo nekonečných. Takže už jen vyjmenovat poslední dvě členky našeho hrdinného týmu, Lucii a Anďu, ač to jsou ještě malý ženský, tak se chovaly statečně a až na nějaké malé remcání to s námi vydržely a byly platné členky týmu. A jejejjjj.. málem jsem zapomněl na Míšu, ale to je tím, že celou cestu statečně mlčel a makal a makal a makal. No a to je pohádky konec a zazvonil nám i nakonec krásný starý kamenný most. Více se určitě ještě dozvíte z několika fotek a výdejka na webovkách.
Takže A H O J . . . . a zase někdy příště.
Váš, náš, jeho, jejich, všech….. K á j a