Lyžování na Čeřínku

Pár dní po vánocích konečně začíná pořádně sněžit a i stupně klesají pod nulu, proto sledujeme webovou kamerou dění na Čeřínku u Jihlavy. Vleky ještě stojí, ale už se tam hemží sněžné skútry, občas projede rolba a  sněžná děla začínají vyrábět a chrlit sníh. Vidět jsou tam i  malí človíčci s lopatami, jak hází sníh a upravují sjezdovku. V rodině Dietrichových se začínají chystat na lyže. Přílby, brýle, rukavice, lyže, přeskáče a oteplovací kalhoty – no však víte, co všechno je potřeba mít s sebou.

A jednoho dne táta zavelí: „Tak dnes to pojedeme zkusit.“ Všichni se radují, jen mamka je taková, že neví jestli se má radovat nebo smutnit. „Mamko, neboj, to zvládneš, to se nezapomíná. Jak se jednou naučíš lyžovat, tak to už jednou a pro vždy umíš.“ Jo jo, uvidíme. Rozhodla jsem se obnovit svou dávnou lásku k lyžování, tak s úsměvem dotoho. Koupila jsem si na hlavu raději přílbu, člověk fakt nikdy neví a les je tam hodně blízko u sjezdovky. K vánocům jsem dostala dobré (těžko-tonážní) lyže a fajnové boty, tak teď jenom najít tu odvahu.

Na Čeřínku je nádherně, lidí tak akorát, sluníčko, mírný mrazík a sníh super kvalita, ani ledovka ani rozbředlý. Paráda na to, začít znova s  lyžováním. Procházím poprvé turniketem vleku a čekám na kotvu. Můj manžel s láskou říká: “ Prosím Vás pomůžete trošku mojí manželce ? Víte, ona je dnes poprvé na lyžích znova po 23 letech.“ Úsměv a pomocná ruka staršího pána v bundě s nápisem Čeřínek mi byla příjemná, zvládla jsem to. Jedu nahoru a vím, že mi to celé ty roky vlastně moc chybělo. A proč jsem odložila svoje staré lyže na půdu ? Z lásky k dětem. Chtěla jsem jim udělat to pohodlí, aby až přijedou s tátou domů, z bruslí nebo z lyží, aby už měly na stole teplou polévku nebo horký čaj s buchtou, ale děti už vyrostly a už takovou péči ode mne nepotřebují. S klidným svědomím se tedy mohu vrátit na sjezdovku a až přijedeme domů, může mi ten čaj udělat zase na oplátku ten, kdo lyžovat nechce jezdit.

Sjezdovka ze shora vypadá o něco hůře než od spodu, ale teď už si věřím. „No mami, ty umíš docela dobře lyžovat, “ říká Martin, který svou maminku vidí na lyžích úplně poprvé za svůj život. Ví, že podojím kozu i krávu, ví že řídím auto, sjedu nějaký ten jez (občas ho i proplavu ), ví že uvařím dobrou svíčkovou, ale na lyžích …?? Pochvala od puberťáka hřeje snad dvojnásob, to mi věřte. Na podzim s naším sdružením sedl do kanoe poprvé Kája (pěstounský tatínek), který také už má na krku první půlstoletí, prý si řekl, že se ještě chce v životě mnohé naučit, a tak poprvé sedl do kanoe a jel s námi. Něco to ve mně otevřelo. Pociťuji touhu zkusit i něco nového nebo staro-nového.

Nechcete to taky zkusit ? Aleš si minulý rok udělal instruktorský kurz lyžování, nabízí Vám pěstounům a Vašim dětem, že Vás naučí lyžovat. A je jedno, kolik Vám je let, jestli jste někdy už na lyžích stáli nebo nestáli. Pokud bude na Čeřínku sníh a pojede vlek můžeme se tam spolu sejít. Zavolejte a domluvíme se. Nechte doma svůj strach a obavy z toho, že budete trapní, život má člověk jen jeden a je potřeba nemyslet jen na práci a starosti všedních dní. Čerstvý vzduch a radost z pohybu i z toho, že jsem se dokázala vrátit ke staré lásce mě zase postrčila do dalších nových věcí.

Možná zase usednu i do školní lavice a budu se na stará kolena něco šprtat, uvidíme.

Pojeďte s námi lyžovat !!!!  A za rok to možná společně zkusíme i na snowboardu.