Logopedická půlhodinka

Včera jsem přišla ke své švagrové na odpolední kávu a trefila jsem se zrovna do logopedické půlhodinky. Pětiletý Patrik seděl u stolu proti mamince a opakoval jedno slovo za druhým. Mamka pěkně vyslovuje piŠŠkot, viŠŠně a Patrik bloumá očima po místnosti a je na něm vidět, že by nejraději běžel ven za ostatními dětmi, ale mamka je neoblomná, a tak stále Patričkovi předříkává a opravuje špatně vyslovená písmenka. Patrik se však už vidí venku, začíná být víc a víc podoben robotovi. “ Tak Páťo, soustřeď se trošku, pěkně našpul pusinku a řekni poŠŠta.“ Patrik na to klasicky odpoví „poČČta“. „Páťo, naše babička říká, že jde na počtu, ale ty budeš chodit na poŠŠtu, tak pěkně to ŠŠ – poŠŠta. Patrik s ledovou tváří, kroutíc hlavou, že ne , odpoví: “ Ne, ne já na žádnou poŠŠtu chodit nechci a nebudu.“
Monika