Ty mě děsíš !

S mojí švagrovou sedíme u hromady brambor a přebíráme je před uskladněním do sklepa. Povídáme si o tom, jak nám jde s Luckou domácí škola, co nás trápí, co nestíháme a proč, co je naopak skvělé, co nás čeká v nejbližších dnech probrat za látku atd. Povídám o tom, jak Lucka tápe ve slovních druzích, jak neví co je podstatné jméno, natož pak zájméno a příslovce. Lucka jen vzdychá a dává mi za pravdu. Teta ji chce utěšit a říká : “ Luci, tohle ještě nic není, to přijdou holka ještě těžší věci, například určování slovesných tříd, vzorů, určování vět hlavních a vedlejších a … “ už nedopověděla co nás ještě čeká, protože Lucka vyvalila oči, stoupla si a hrůzou roztřeseným hlasem špitla “ Majko, neděs mě !! “
Dietrichovi